Revize elektrických spotřebičů

A JAK TAKOVÁ REVIZE VLASTNĚ PROBÍHÁ?

Nejdříve se všechny spotřebiče prohlédnou – zjistí se třída ochrany a parametry přívodu ke spotřebiči. Poté přichází na řadu měření. U těch spotřebičů, které lze pro účely měření odpojit od sítě, je změřen odpor ochranného vodiče, izolační odpor a unikající proud. Nelze-li v době revize přístroj odpojit od sítě, provede se měření ve chvíli, kdy to bude možné. Součástí měření je ještě kontrola vývodů, kabelů a jejich příslušenství. Poté se spotřebič zapojí zpět do sítě a je zkontrolován jeho chod. Na závěr je ještě nutné zjistit, zda označení spotřebiče sedí, v případě nutnosti je ho potřeba upravit tak, aby se shodoval se současným stavem. O zaznamenání proběhlé revize snad není třeba se zmiňovat. Při kontrole elektrických spotřebičů je samozřejmě nutné držet se průvodní dokumentace a informací obsažených v ní.

ROZDĚLENÍ ELEKTRICKÝCH SPOTŘEBIČŮ DLE UŽÍVÁNÍ:

• A – spotřebiče poskytované formou pronájmu dalšímu provozovateli nebo přímému uživateli
• B – spotřebiče používané ve venkovním prostoru (na stavbách, při zemědělských pracích,…)
• C – spotřebiče používané při průmyslové a řemeslné činnosti ve vnitřních prostorách
• D – spotřebiče používané ve veřejně přístupných prostorách (školy, kavárny,…)
• E – spotřebiče používané při administrativní činnosti

LHŮTY PRAVIDELNÝCH REVIZÍ NEPŘIPEVNĚNÝCH ELEKTRICKÝCH SPOTŘEBIČŮ PODLE ČSN 33 1600

Technické informace o měření spotřebičů

6. Náhradní unikající proud

Metoda měření náhradního unikajícího proudu je u současných spotřebičů vybavených elektronikou méně využitelná. Je tomu tak proto, že některé její rysy společné i pro měření izolačního odporu s sebou nesou i obdobné problémy při měření. Naproti tomu je ovšem při měření potenciálně vadných spotřebičů bezpečnější pro obsluhu i pro měřicí přístroj.

6.1 Měření náhradního unikajícího proudu – požadavky ČSN
Spotřebiče tř. I, které spadají do kategorií podle ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 a stroje podle ČSN EN 60204-1, se měří shodným způsobem. Výsledky se vyhodnocují podle ČSN 33 1610, neboť v jiných normách toto měření není popsáno.

6.1.1 Schéma a popis zapojení
Na obr. 30 je schéma zapojení při měření náhradního unikajícího proudu u spotřebičů tř. I. Zdroj měřicího proudu se zapojí mezi spojené pracovní vodiče spotřebiče a přípojné místo ochranného vodiče PE k elektrické instalaci. V měřicím obvodu je zapojen miliampérmetr, který vyhodnocuje unikající proud. Odpor měřicího obvodu musí mít velikost 2 k, simuluje tak odpor lidského těla. Vzhledem k tomu, že zdroj měřicího proudu je střídavý, celkový unikající proud zahrnuje nejen proudy tekoucí přes odpor izolací spotřebiče, ale i proudy unikající přes jeho vnitřní kapacity.

Je-li měřen náhradní unikající proud u spotřebičů tř. II nebo u částí spotřebičů tř. I, které nejsou spojeny s vodičem PE, je druhý pól měřicího napětí připojen na hrot, který se přiloží k měřené vodivé části spotřebiče přístupné dotyku (viz obr. 31). Tento postup lze nazvat též měřením náhradního dotykového proudu. V ČSN 33 1610 je označen jako měření náhradního unikajícího proudu spotřebičů tř. II.

6.1.2 Vyhodnocení naměřených hodnot
Měření náhradního unikajícího proudu se u spotřebičů všech kategorií vyhodnocuje podle normy ČSN 33 1610, neboť v jiných normách toto měření není popsáno. Maximální povolené hodnoty náhradního unikajícího proudu jsou uvedeny v tab. 5, která platí pro měření napětím 230 V AC. Je-li k měření použito jiné napětí, je třeba naměřené výsledné hodnoty přepočítat. Měřicí přístroje určené k revizím elektrických spotřebičů tento přepočet obvykle provedou automaticky.

Tab. 5. Maximální hodnoty náhradního unikajícího proudu

Pozn.: Při měření náhradního unikajícího proudu se měřicí napětí vyskytuje současně na obou pracovních vodičích spotřebiče, neboť jsou při měření propojeny. Náhradní unikající proud je proto roven součtu naměřených proudů při měřeních vykonaných se změnou polarity napájení (záměna L a N) metodou přímého měření nebo měření rozdílového proudu (viz kap. 4 a 5). Maximální hodnoty náhradního unikajícího proudu povolené normou však tuto skutečnost nezohledňují. Jsou tedy přísnější než hodnoty povolené při přímém nebo rozdílovém měření.

6.2.3 Srovnání metod měření unikajícího proudu z hlediska jejich použitelnosti
Při porovnání jednotlivých měřicích metod je zřejmé, že metoda měření náhradního unikajícího proudu je spíše doplňková. U moderních spotřebičů se více uplatní přímé nebo rozdílové měření. Konstatuje to i ČSN 33 1610, která povoluje měřit náhradní unikající proud jako doplňující měření pouze tehdy, jestliže byl předtím s vyhovujícím výsledkem zjištěn izolační odpor spotřebiče.

Přesto má tato metoda oproti oběma hlavním metodám některé výhody. Zdroj měřicího napětí je proti zemi plovoucí, není tedy třeba zkoumat, zda spotřebič je či není náhodně uzemněn. Z téhož důvodu nemá na měření vliv stav elektrické instalace, ke které je připojen měřicí přístroj. Při měření se uplatní – na rozdíl od měření izolačního odporu – vliv kapacit filtračních a jiných obvodů vestavěných ve spotřebiči.

Pozn.: Měřicí metodu nelze použít pro ověření bezpečnosti spotřebiče samostatně, neboť je-li měřicí napětí nižší než 230 V, nejsou izolace spotřebiče dostatečně napěťově zatíženy, a případná závada se nemusí projevit. Proto je třeba prověřit izolace spotřebiče ještě jiným způsobem, nejčastěji měřením izolačního odporu tak, jak ukládá ČSN 33 1610.

Metoda není vhodná pro měření takových spotřebičů, u kterých může být velikost unikajícího proudu závislá na provozním stavu, a po uvedení spotřebiče do provozu se může změnit. Jako příklad lze uvést tepelný spotřebič. Jeho izolace mohou mít jiné vlastnosti zastudena a jiné po ohřátí za provozu. Na obr. 32 je graficky znázorněn průběh unikajícího proudu v závislosti na čase po uvedení spotřebiče do provozu. Je z něj zřejmé, že ihned po zapnutí spotřebiče je unikající proud velký, ale postupně se zmenšuje, až do ustálené hodnoty (průběh časové závislosti proudu jiného spotřebiče může být jiný). Unikající proud je nutné vždy měřit v provozním, ustáleném stavu. Proto u takového spotřebiče je třeba použít k měření přímou nebo rozdílovou metodu nebo zajistit, je-li to možné, aby při měření náhradního unikajícího proudu byly izolace spotřebiče v takovém stavu jako za provozu (např. předehřátím spotřebiče před měřením).

6.3 Měření náhradního unikajícího proudu v praxi
Podle způsobu připojení k napájecímu zdroji (elektrické síti) lze pro měření náhradního unikajícího proudu spotřebiče rozdělit na:

• s pohyblivým přívodem zakončeným jednofázovou vidlicí tř. I,
• s pohyblivým přívodem zakončeným jednofázovou vidlicí tř. II,
• s pohyblivým přívodem zakončeným trojfázovou vidlicí a pevně připojené.

Podle konstrukce vodivých částí přístupných dotyku je lze rozdělit na:

• části spojené s ochranným vodičem (u spotřebičů tř. I),
• části nespojené s ochranným vodičem u spotřebičů tř. I, II.

6.3.2 Spotřebiče trojfázové
Při měření náhradního unikajícího proudu u trojfázových spotřebičů podle ČSN 33 1610 je největším problémem propojení pracovních vodičů při měření. Nelze-li toto propojení zajistit, je možné měřit unikající proud z každého pracovního vodiče zvlášť, ovšem pouze tehdy, splňuje-li spotřebič podmínky uvedené v kap. 6.2.2. Spotřebič během měření musí být odpojen od napájecího napětí (je nutné tomu věnovat pozornost především u pevně připojených spotřebičů) a jeho síťový vypínač musí být sepnutý. Příklad měření pevně připojeného spotřebiče je uveden na obr. 34.

6.3.3 Prodlužovací přívody
Měřit lze i náhradní unikající proud prodlužovacích přívodů. Zvláště u delšího prodlužovacího přívodu lze tímto měřením odhalit jeho kapacitní vlastnosti, které se při měření izolačního odporu neprojeví. Ani zabudovaná přepěťová ochrana dimenzovaná na síťové napětí 230 V není při měření na závadu. Jelikož však u takového „prodlužováku„ nelze změřit izolační odpor, podle normy by se správně neměl měřit ani náhradní unikající proud. U prodlužovacích přívodů je třeba věnovat pozornost vyhodnocení měření, neboť podle nové úpravy ČSN 33 1610 je třeba prodlužovací přívody revidovat jako spotřebiče tř. II.

Pozn.: U trojfázových prodlužovacích přívodů nelze měřit náhradní unikající proud u každého pracovního vodiče zvlášť, neboť nejsou splněny podmínky uvedené v kap. 6.2.2.

6.3.4 Měření spotřebičů obsahujících kapacitu filtračních obvodů
Jak bylo popsáno v kapitole 4.2.3 (viz ELEKTRO 3/2004), může u spotřebičů s velkými kapacitami u filtračních obvodů nastat situace, kdy část proudu tekoucí přes tyto obvody natolik zvýší proud tekoucí ochranným vodičem, že jeho hodnota je z hlediska ČSN 33 1610 nevyhovující. Měření náhradního unikajícího proudu může v některých případech určit velikost této složky unikajícího proudu.

Vezměme jako příklad počítač, u kterého byl naměřen proud ochranným vodičem těsně přesahující hodnotu 3,5 mA, povolenou normou. Počítač téměř jistě obsahuje filtrační prvky s kapacitami zapojenými mezi pracovní vodiče a uzemnění (vodič PE) a nacházející se ještě před jeho elektronickými obvody, obdobně jako je naznačeno na obr. 30. Bude-li u tohoto spotřebiče změřen náhradní unikající proud postupem uvedeným v kap. 6.3.1, jedná se o proud unikající z části spotřebiče ještě před elektronickými obvody, tedy především přes kapacitu filtračního obvodu.

Zmíněné měření v žádném případě nevypovídá o celkové bezpečnosti spotřebiče, ale lze ho využít způsobem naznačeným v kap. 4.2.3. Je ovšem třeba zdůraznit, že vždy zůstává na revizním technikovi, aby případnou nebezpečnost spotřebiče posoudil.

6.4 Shrnutí
Měření náhradního unikajícího proudu je doplňková metoda ověřování stavu izolací spotřebiče a nelze ji použít samostatně pro posouzení bezpečnosti spotřebiče. Podle ČSN 33 1610 je možné ji aplikovat až po změření izolačního odporu s vyhovujícím výsledkem. Měří se proudem AC, a je tedy vhodným doplňujícím měřením k DC měření izolačního odporu, neboť se při něm projeví i kapacitní vlastnosti síťové části spotřebiče.

Pro měření platí určitá omezení, jež jsou popsána v kap. 6.3 a která jsou zvláště u spotřebičů obsahujících elektronické obvody zčásti podobná omezením uvedeným v kap. 3.2.1 pro měření izolačních odporů.

Obecné zásady, které je nutné dodržovat při měření náhradního unikajícího proudu jakéhokoliv spotřebiče, jsou tyto:

1. Náhradní unikající proud se měří až po změření izolačního odporu s vyhovujícím výsledkem, s výjimkou případů, kdy měření nebude použito k vyhodnocení celkové bezpečnosti spotřebiče, ale ke zjištění jeho vlastností.

2. Spotřebič musí být při měření odpojen od napájecího napětí (na odpojení napájecího napětí je třeba pamatovat především u pevně připojených spotřebičů)!

3. Síťový vypínač spotřebiče musí být při měření vždy sepnut.

4. Jeden pól měřicího napětí se připojuje na ochranný vodič (tř. I) nebo na vodivé části spotřebiče přístupné dotyku nespojené s vodičem PE (u tř. I a tř. II) a druhý pól se připojí na propojené pracovní vodiče, popř. je možné, při splnění podmínek popsaných v kap. 6.2.2, změřit každý pracovní vodič zvlášť a unikající proud vyhodnotit podle nejvyšší naměřené hodnoty.

2. Ověřování spojitosti ochranného obvodu

Spojitost ochranného obvodu lze ověřovat pouze u spotřebičů, které ochranný obvod obsahují, tedy spotřebičů třídy ochrany I. Kontrola ochranného obvodu zmíněných přístrojů je nejdůležitějším měřením. Uvedené měření je třeba vždy vykonávat jako první. Je-li jeho výsledek nevyhovující, nemělo by se v dalších měřeních pokračovat, dokud není závada v obvodu PE (obvod samostatného ochranného vodiče) odstraněna.

2.1 Měření odporu ochranného vodiče
Měří se u elektrického ručního nářadí a ostatních spotřebičů spadajících do kategorií podle ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610.

2.1.2 Vyhodnocení naměřených hodnot
Maximální povolené hodnoty odporu ochranného vodiče se podle norem pro ruční nářadí a pro ostatní spotřebiče liší:

• ČSN 33 1600: R_PE Ł 0,2 W pájecího přívodu do 3 m,
  – R_PE + 0,1 W se připočítává na každé další 3 m délky přívodu;
• ČSN 33 1610: R_PE Ł 0,3 W při délce napájecího přívodu do 5 m,
  – R_PE + 0,1 W se připočítává na každých dalších 7,5 m délky přívodu.

2.2 Měření úbytku napětí na ochranném vodiči pracovních strojů
Měření se provádí u spotřebičů spadajících do kategorie strojů podle ČSN EN 60204-1.

2.3 Ověřování spojitosti ochranného obvodu v praxi

Pro ověření spojitosti ochranného obvodu lze spotřebiče rozdělit podle způsobu připojení k napájecímu zdroji (elektrické síti) na spotřebiče:

• s pohyblivým přívodem zakončeným jednofázovou vidlicí,
• s pohyblivým přívodem zakončeným trojfázovou vidlicí,
• pevně připojené.

Vodivé části spotřebiče třídy I přístupné dotyku lze podle způsobu konstrukce jejich ochrany rozdělit na části:

• spojené s ochranným vodičem,
• nespojené s ochranným vodičem, oddělené od živých částí zesílenou nebo dvojitou izolací,
• průchozí ochranný vodič.

Následující pracovní postupy pro ověření spojitosti ochranného obvodu je možné využít pro běžné spotřebiče i pro stroje; u těch je ovšem nutné vykonat měření proudem minimálně 10 A AC.

2.3.1 Spotřebiče s pohyblivým přívodem zakončeným jednofázovou vidlicí
Na obr. 6 je příklad měření spotřebiče třídy I, v tomto případě automatické pračky. Vidlice napájecího přívodu se zastrčí do měřicí zásuvky přístroje, hrotem měřicí šňůry se obsluha dotkne vodivé, dotyku přístupné části (krytu) spotřebiče a změří odpor.

Je-li kryt spotřebiče celistvý, měří se v nejvzdálenějším místě od vývodu napájecího přívodu ze spotřebiče. Jestliže je kryt spotřebiče smontován z několika částí, je nutné změřit odpor ze všech těchto částí a pro vyhodnocení měření vzít v úvahu nejvyšší z naměřených hodnot. Během měření je zapotřebí zkusit pohybovat napájecím síťovým přívodem spotřebiče především v místě jeho vývodu ze spotřebiče a v místě připojení síťové vidlice a sledovat, zda se měřená hodnota odporu nemění. Jestliže se mění, je spojitost ochranného vodiče narušena a nespolehlivá, a je tedy třeba síťový přívod vyměnit.

Objeví-li se během měření vodivý díl nespojený s vodičem PE, je třeba zkoumat, zda se jedná o závadu (např. díly špatně sešroubované přes lakovací barvu), nebo o konstrukční vlastnost dílu (vruty spojující plastové díly, ozdobná kovová lišta na plastovém dílu apod.). Jde-li o závadu, je třeba ji před dalším měřením odstranit, jde-li o konstrukční vlastnost, měří se na těchto dílech dotykový proud postupem uvedeným v dalších kapitolách.

A. Spotřebiče s odnímatelným napájecím přívodem
U některých spotřebičů není napájecí přívod pevně připojen, ale je odnímatelný (některé typy vařičů, počítače a jejich příslušenství apod.), popř. je spotřebič napájen s využitím prodlužovacího přívodu. Normy ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 v těchto případech požadují ověřovat spojitost ochranného obvodu včetně tohoto odnímatelného či prodlužovacího přívodu. To platí tehdy, je-li spotřebič přes konkrétní odnímatelný nebo prodlužovací přívod trvale provozován a ten je považován za součást spotřebiče.

Odnímatelné a prodlužovací přívody, které mohou náhodně sloužit pro napájení různých spotřebičů, je třeba evidovat jako samostatný spotřebič.

B. Spotřebiče s průchozím ochranným vodičem
Mezi tato zařízení patří především prodlužovací přívody, odnímatelné napájecí přívody, rozdvojky, ale i některé spotřebiče, např. záložní zdroje k počítačům – UPS. U těchto spotřebičů je vodič PE průchozí, neboť mají výstupní zásuvku pro napájení dalšího spotřebiče. Kolík PE této výstupní zásuvky je vodivá část přístupná dotyku. Navíc musí sloužit pro propojení ochranného vodiče k uzemnění dalšího spotřebiče k němu připojeného. Proto je třeba ověřit spojitost tohoto kolíku ochranného vodiče se svorkou PE vidlice napájecího přívodu spotřebiče. Co se týče prodlužovacích šňůr s několikanásobnou zásuvkou, je zapotřebí vyzkoušet spojitost ochranného vodiče u kolíků všech zásuvek.

C. Spotřebiče třídy I bez dotyku přístupných vodivých částí
Občas se lze setkat se spotřebičem, jehož napájecí přívod je opatřen ochranným vodičem, ale na jeho krytu není možné nalézt vodivou část přístupnou dotyku, na které lze změřit odpor ochranného vodiče. Příkladem takového spotřebiče mohou být např. některé monitory.

Ať už se jedná o spotřebič třídy I nebo II (pozná se z jeho typového štítku), odpor ochranného vodiče se neověřuje. V revizní zprávě je třeba tuto skutečnost uvést.

Rozhodně není vhodné „šťourat„ uvnitř spotřebiče dlouhým drátem či hrotem nebo spotřebič rozmontovávat, aby bylo možné dosáhnout na vodivé části spojené s vodičem PE. Tímto postupem totiž lze spotřebič poškodit.

2.3.3 Pevně připojené spotřebiče

Pevně připojené spotřebiče lze ve smyslu definice normy ČSN 33 1610 považovat za připevněné spotřebiče. Jako takové je smí revidovat pouze revizní technik s patřičným oprávněním.

Na obr. 8 je uveden příklad měření pevně připojeného spotřebiče, elektrických akumulačních kamen. Měřicí šňůra s krokosvorkou se připojí na přípoj PE ochranného vodiče do místa připojení spotřebiče k elektrické instalaci, např. do svorkovnice napájení. Připojení je vhodné udělat tak, aby výsledný odpor obvodu PE spotřebiče zahrnoval i přechodový odpor spoje mezi PE spotřebiče a svorkovnicí. Znamená to, že se krokosvorka připojí např. k hlavě šroubu, kterým je ve svorkovnici přitažen vodič PE spotřebiče, nebo ještě lépe – obsahuje-li svorkovnice více vzájemně propojených kontaktů pro připojení vodiče PE, připojí se krokosvorka na jiný kontakt, než je ten, ke kterému je připevněn vodič PE kontrolovaného spotřebiče. Hrotem druhé měřicí šňůry je zapotřebí se dotknout vodivé části přístupné dotyku (krytu) spotřebiče a změřit odpor obvodu PE spotřebiče nebo úbytek napětí proudem 10 A DC u stroje.

Není-li svorka připojení PE spotřebiče k instalaci přístupná, je možné připojit jeden pól měřicího napětí na kolík PE nejbližší zásuvky elektrické instalace a předepsaným proudem měřit odpor mezi ním a částmi spotřebiče přístupnými dotyku. Tato zásuvka musí být součástí obvodu, ke kterému je připojen měřený spotřebič. K měřenému odporu obvodu PE spotřebiče se ve zmíněném případě připočítá i část odporu obvodu PE instalace.

I v těchto situacích je třeba měřit všechny části přístupné dotyku zvlášť a zkusit pohybovat napájecím přívodem spotřebiče (je-li přístupný).

Pozn.: Norma ČSN 33 1610 požaduje, aby do odporu ochranného vodiče pevně připojeného spotřebiče byl zahrnut i odpor obvodu PE instalace, k níž je spotřebič připojen. V příloze normy je uvedeno doporučené schéma měření, podle kterého se jeden pól měřicího napětí připojí na kolík PE nejbližší zásuvky elektrické instalace a měří se odpor mezi ním a částmi spotřebiče přístupnými dotyku. Zmíněné ustanovení může při měření v praxi způsobit značné potíže. Aby byl odpor obvodu PE instalace zahrnut do odporu obvodu PE spotřebiče, bylo by nutné měřit do bodu uzemnění PE obvodu instalace. To lze v praxi většinou uskutečnit pouze měřičem impedance smyčky. Bude-li se měřit podle schématu zapojení uvedeného v normě, tzn. k PE kolíku nejbližší zásuvky, zahrne se do měřeného odporu pouze nedefinovaná část PE obvodu instalace. Navíc může nastat problém, že oba přípoje PE (tzn. přípoje spotřebiče ve svorkovnici a kolíku PE v zásuvce) jsou spojeny dlouhými přívody s takovou impedancí (odporem), která normě pro revize spotřebičů již nevyhovuje. Potom vyvstává otázka, jak tento případ vyhodnotit. Nevyhovující odpor ochranného obvodu spotřebiče totiž není způsoben závadou na jeho PE, ale impedancí ochranného obvodu instalace, k níž je připojen. Jednou z možností je posoudit ochranu před úrazem elektrickým proudem u daného spotřebiče komplexně, tzn. vzít v úvahu způsob provedení ochrany u dané instalace, předřazeného jištění apod. a celý obvod PE posoudit podle norem pro revize instalací. Druhou možností je nesměšovat revize spotřebičů a instalací a revidovat spotřebič pouze po jeho přípojné místo k instalaci, o které se předpokládá, že je také v pořádku, neboť by měla být pravidelně revidována podle norem pro revize instalací.

2.4 Shrnutí
Ověření spojitosti ochranného obvodu je nejdůležitějším měřením u spotřebičů třídy I. Proto by se mu měla věnovat zvýšená pozornost. Při revizi se uskutečňuje jako první. Při jeho nevyhovujícím výsledku, dokud není závada odstraněna, není možné z bezpečnostních důvodů v měření pokračovat.

Nejdříve je třeba rozhodnout, zda spotřebič patří mezi stroje nebo ostatní spotřebiče. Podle toho je nutné zvolit vhodný měřicí proud.

Pozn.: V případě pochybností o zařazení spotřebiče jistě nebude na závadu vykonat měření oběma proudy; nejdřív proudem 200 mA a poté proudem 10 A. Výhodou tohoto postupu měření je, že velký proud může místo s nejistým kontaktem v obvodu PE přerušit, což malým proudem zjistit nelze. Naopak malým proudem se odhalí vysoký přechodový odpor vadného místa v ochranném obvodu, které by vysoký proud tzv. svařil, a proto by byl nespolehlivě vylepšený ochranný obvod vyhodnocen jako vyhovující.

Výsledky lze vyhodnotit podle obou již uvedených norem.

Měřit je třeba v místě nejvzdálenějším od vývodu napájecího přívodu ze spotřebiče nebo na více místech jeho povrchu, zvláště jestliže se kryt spotřebiče skládá z několika částí. Je zapotřebí také důkladně prověřit všechny vodivé části přístupné dotyku a izolovaně oddělené od ostatních vodivých částí (např. kolík průchozího vodiče PE). Není-li vodivý díl spojen s vodičem PE, je nutné rozhodnout, zda jde o závadu nebo o konstrukční vlastnost. Podle toho je možné stanovit další postup (oprava spojení nebo měření dotykového proudu).

Během měření by se mělo zkusit pohybovat napájecím přívodem a sledovat, zda se údaj na displeji měřicího přístroje nemění.